Recenze Gran Turismo 7, velké prohry na poli závodních her | Kapitola 4

Namísto toho, abych tu vyprávěl o všech možnostech hry, si stýskám nad tím, jak fungují samotné základy. Do teď jsem nepochopil, co dělám špatně, protože se zdá, že hra je připravená na mnohem větší důraz na detaily, které by měly ovlivnit výslednou jízdu, ale nedaří se mi z ní vyškrábat tolik, kolik bych chtěl. Ve hře jsou přítomná ojetá auta, i ta zbrusu nová. O auta se můžete starat, a třeba jim měnit olej. Jakmile je auto vaše, meze se nekladou ani úpravám. Brzdy, převodovky, tlumiče, směsi pneumatik, ale Gran Turismo jde tak daleko, že si můžete upravit třeba i vrtání válců! Některé věci mají vliv na pocit z jízdy – specificky odpružení a především typ pneumatik se výrazně projevuje na gripu – ale jiné se prostě projevují, logicky, jen ve výkonu aut. Sebedetailnější tuning tak vyústí ve sledování čísílka v pravém rohu vozidla určující celkový výkon. Vylepšovat můžete i vzhled vozidel, v tomto směru taktéž není moc co kritizovat. 

Jakmile vstoupíte do režimu split-screen a připojíte oba ovladače, obrazovka se rozdělí vertikálně na dvě poloviny. Jelikož by se obraz musel oříznout (poměr v tu chvíli není 16:9), rozhodli se jej vývojáři prostě zmenšit

Všechno stojí vydělané peníze… těch ale moc nemáte. Přijde mi, že vás Gran Turismo 7 tak trochu nutí do grindu, nezajedete si rozhodně pár závodů a nemáte najednou v kasičce na nové Lambo. Musíte poctivě vyjíždět všechno, a ani pak si nebudete připadat jako velkomožný pán. Z druhé strany, ať jsem fér, musím hře nechat, že na darovaných autech nešetří. Budete je střídat jak na běžícím pásu. S kamarádem si ale nikdy neřeknete, že jste si koupili auta A, B, C a D, protože ve výsledku budete oba jezdit se stejnými auty, které vám hra věnuje. 

Moc unikátních zážitků od hry nečekejte. Až si GT7 koupíte, budete hrát přesně to samé, co já, v tom pořadí, co já, s těmi auty, co já. Jediným rozdílem jsou závody v multiplayeru, a rozhodně velkým kladem je přítomnost rozdělené obrazovky. Začněme tím, jelikož to bude snazší. Jakmile vstoupíte do režimu a připojíte oba ovladače, obrazovka se rozdělí vertikálně na dvě poloviny. Jelikož by se obraz musel oříznout (poměr v tu chvíli není 16:9), rozhodli se jej vývojáři prostě zmenšit, čímž vznikly černé pruhy nad a pod obrazovkou, které vyplňují informace o závodě v horní části, a informace o vozidle v dolní části. Je to takové šalamounské, avšak ne úplně hezké řešení, protože menší okno skryje i případnou nižší kvalitu obrazu. Podotknu také, že v tomto režimu jako jediném nejde koukat na trať zpoza volantu. K dispozici jsou tak klasické kamery před nárazníkem, na kapotě, nebo zpoza auta. 

Online multiplayer si zaslouží trochu více řádků. Multiplayer je rozdělený do dvou částí. Jedna se odehrává v rámci režimu Sport, která svým názvem i fungováním odkazuje na předchozí díl, v němž se kromě vaší výkonnosti řeší i index čistého závodění, který sleduje, jestli mezi ostatními nejedete jako prase. Druhá se odehrává v rámci klasického lobby. Kompetitivní Sport jsme neměli možnost vyzkoušet. S ohledem na předchozí díl si ale myslím, že si dokážete představit, jak funguje. To lobby jsem poctivě zkoušel, a seznal jsem, že ho pravděpodobně nezkoušeli samotní autoři. Lobby… je zvláštní. Stejně jako když si nastavujete vlastní rychlou hru, i tady při jeho vytváření můžete nastavit libovolná pravidla, včetně délky, poškození, a dalších asi padesáti parametrů. Dá se s tím docela vyhrát. Vtip je v tom, že jakmile něco založíte, už s tím nejde hýbat, leda byste lobby opustili a založili nové. Platí to i pro trať, i když je pravda, že to by měl v budoucnu vyřešit patch. Několikrát se nám ale stalo, že host spustil závod, aniž by do něj sám nakonec naskočil. V tomto směru není lobby úplně ergonomické. Samotnému fungování se však nedá moc vytknout. Potěšilo mě, že závodníci jsou na trati fyzicky, ne jen jejich duchové, ale to je tak nějak u Gran Turisma něco, co bych očekával. Zkoušel jsem hrát i s někým ze Spojených států a odezva nebyla nejlepší, ale předpokládám, že mnoho z vás nebude mít po vydání problémy. 

Abychom si předchozí řádky nějak shrnuli, v mých očích hra spadla do průměru žánru. Nelze jí srovnávat s těmi nejlepšími, protože ty nejlepší závody jsou o míli napřed, a jsou na konkurenční konzoli. Gran Turismo se snaží o něco jiného než Forza, ostatně na přímou konkurenci v podobě Motorsportu též čekáme už nějaký ten pátek, ale to nejdůležitější sdělení je, že na PlayStationu nepatří do nějaké výstavní skříně, tak jako v případě Forzy a Xboxu. Gran Turismo 7 je prostě další hra. Přiznám se bez mučení, že po velice rychlém vystřízlivění v úvodu jsem se do hry dostával víc a víc a ve výsledku jsem si na styl hry zvykl. Ono vám ani nic jiného nezbyde. GT7 je pořád dost svébytná hra, zaměřená na co nejpreciznější styl jízdy, a tomu přizpůsobila i vše okolo. Tenhle základ ale dokáže hráče uspokojit. Kroutit zatáčku za zatáčkou na relativně slušném počtu závodních okruhů v jejich nejrůznějších variantách je nakonec radost. Jakmile si přivyknete na strnulost, sterilitu a rezignaci na všechno okolo, bude vás hra možná i bavit, tak jako bavila v určitých momentech i mě. Víc než co jiného je ale Gran Turismo ukázkou, že prostý výčet obsahu tak bohatého titulu a množství informací v ní obsažený nakonec automaticky nedělá zábavnou hru.