Assassin's Creed: Bloodlines Recenze Assassin‘s Creed: Bloodlines

Assassin‘s Creed: Bloodlines

Tomáš Nadrchal

Tomáš Nadrchal

21. 2. 2010 23:39 7
Reklama

Bylo mrazivé zimní odpoledne a já jel tramvají číslo 16 do redakce, zpříjemňuje si zdlouhavou cestu svým věrným kamarádem PSP 2004, když v tom mi na rameno zaklepala cizí osoba. „Vaši jízdenku, prosím,“ pravil postarší pán v kožené bundě. „Jistě, jistě, jen zapíchnu templářského vojáka a hned jsem u vás…“ Pravda, pan revizor neměl pro podobné choutky pochopení, ale já si nemohl pomoci – tak dlouho jsem se plížil po střechách, že další kaluž krve z hrdla nic netušícího žoldáka zkrátka nemohla počkat.

Ještě před rokem, dvěma si jen málokdo mohl dovolit PC, na němž by pecku Assassin’s Creed rozběhl na maximální detaily, optimalizace se ale vyvedla solidně, a tak střední nastavení neznamenalo žádnou zásadní ztrátu a běželo i na průměrných strojích. Ovšem myšlenka, že bychom se někdy obdobných grafických orgií mohli dočkat na konzoli PSP, odvažuji se směle tvrdit, nenapadla ani toho největšího optimistu z řad majitelů této roztomilé konzole. Ale zázraky se někdy dějí i ve světě videoher a jedenapůlté pokračování ubisoftí série Assassin’s Creed je toho důkazem. Nebo není? Konverze pro PSP totiž neznamená pouze odladění technické stránky, ale především ovládání, jehož limitace je v případě kapesních konzolí zjevná.

Příběh Assassin’s Creed: Bloodlines se odehrává mezi prvním a druhým dílem AC, měl by tak vrhat jasnější světlo na některé následující události. Opět se setkáme s Altairem, který se přesune na Kypr do měst Kyrenia a Limassol, aby zde vystavil definitivní stopku templářským zbojníkům terorizujícím ostrov. Během putování narazí Altair krom několika bossů také kupříkladu na Marii, starou známou z prvního dílu, celkově se však příběhová linie řadí kamsi k šedivému průměru, neboť úkol a cíl je přesně stanoven a jde pouze o to, jak se ke kýženému cíli dostanete. Veskrze stereotypní je také náplň jednotlivých misí, povětšinou jde o to se někam doplížit, na místě někoho zabít či získat informace a, v ideálním případě opět neviděn, neslyšen, se vrátit zpět. K tomu lze využívat klasické techniky známé z prvního dílu – skákání po střechách, lezení po stěnách, skrývání se v kupce slámy, předstírání modlení apod. Bohužel ani tato část nepředstavuje nic nového, což opět hraje do not zmiňovanému stereotypu. Ne zcela oku lahodící je i herní doba, neboť Bloodlines se dá bez větších problémů dohrát za jedno, maximálně dvě odpoledne, záleží, jak velké problémy bude dělat ovládání.

Ano, dostáváme se k Achillově patě celého Bloodlines, kterým se bohužel stalo ovládání. Absence dvou analogových páček je zkrátka znát, i když ze sebe tvůrci vydali opravdu hodně. Rozhlížení bylo vyřešeno na první pohled efektním způsobem, stačí podržet tlačítko L a PS™ buttony poslouží k naklánění kamery do všech směrů. Jenomže co se na papíře tváří jednoduše, se v praxi moc dobře využít nedá, a tak jsem se při pobíhání po střechách často přistihl, že nemám zdání, kam se postava pohybuje. Stát se to jednou za čas, budiž, ovšem jakmile se to opakuje každou chvíli, ustoupí zábava do ústraní a na scénu se dostaví frustrace… Naštěstí u soubojů se k podobným problémům nedostáváme, naopak přítomnost efektních cutscén z nich vytváří velmi zábavné části hry. Až někdy přijde škoda, že namísto vykostění všech protivníků se musíte plížit po střechách, kde jsou zmiňované problémy s kamerou.

Abych pouze nekritizoval, Assassin’s Creed: Bloodlines má vedle soubojů i další velmi kvalitní stránky. Zejména musím vyzdvihnout takřka dokonalé vizuální zpracování, ve kterém se může směle měřit s těmi nejkrásnějšími hrami na PSP vůbec. Postava Altaira je, na PSP poměry, neskutečně detailní, okolní prostředí taktéž. Poněkud hůře v tomto srovnání vyjdou ostatní postavy, popřípadě občasné bugy, to ale není nic, co by výsledný dojem z tohoto vizuálního skvostu zkazilo. Technické omezení je tak znát snad jen díky častému loadingu během procházení mezi jednotlivými částmi měst, ale v tomto případě se nemůžeme zlobit na tvůrce, nýbrž na hardware dnes již poněkud obstarožního PSP.

Při obecnějším pohledu lze říct, že Assassin’s Creed: Bloodlines očekávání nezklamal. Problémy s kamerou se daly očekávat, mizernou příběhovou linii zase kompenzují kvalitní souboje a především vizuální zpracování, jež dělají z Kypru zase jednou ráj na zemi. Krátkou herní dobu pro změnu vynahrazují nepovinné questy a power-upy, řečeno řečí matematiků, plusy a mínusy se navzájem vykrátí a zbude malé plus za úchvatnou grafiku.

Assassin's Creed: Bloodlines
PlayStation PSP

Verdikt

Jedenapůlté pokračování série Assassin’s Creed představuje velice zajímavou investici pro všechny majitele konzole PSP. I přes řadu nedostatků má své kouzlo a věřím, že zejména kvůli nádherným lokacím a soubojům se k němu řada hráčů bude dlouho vracet.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama