Dragoneer´s Aria

Draci, elfové a trpaslíci. Mor současné fantasy, který ji rozežírá jako mytická kofola do ní vhozený padesátník (prý to tak nefunguje). Dragoneer´s Aria obsahuje tyto ingredience, ale to by nakonec až tak nevadilo. Pokud má být RPG dobré, překousneme i pár špičatých uší, majestátně se tvářících ještěrek, z nichž se máme posadit na zadnici a budeme si užívat ostatních propriet. Jenže tenhle dračí příběh má mnohem horší vlastnost, která jej sráží – naprostou a totální klišovitost. Pokud totiž jde o japonských RPG něco říci a nebát se drzého generalizování, pak je to fakt, že velká část má působivý, často možná tradiční, ale správnými emocemi nabitý příběh. Dragoneer´s Aria je ale tak prolezlá obehranými schématy, až to hezké není a emoce jsou jen laciná pouťová cingrlátka.

Ona je muž!

Když jsem poprvé spatřil své herní alter ego, docela jsem se zaradoval, že po dlouhé době bude hlavní hrdinkou žena, i když mi obecně mužatkoidní šermířky lezou krkem. Valen vypadala sice trochu divně, ale ten ženský obličejík a dlouhatanánský cop ji dával jasně ženské rysy, holt ne každá může být obdařena bujným poprsím. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem z pár dialogů zjistil, že Valen není dívka, ale zcela jasně příslušník mužského pohlaví! Bratia Japonci sice mají tendenci mít i muže s hodně feminními rysy, ale tady šli ve své úchylce do extrému. Dobrá, tak holt bude oním rekem chlapec s nevyjasněnou sexuální identitou.

Valen je mladý adept na titul dračího rytíře, jezdce, strážce, říkejme tomu jak je libo. Podobné tituly jsme zažili stokrát. Jenže když přijde na jeho pasování, vrátí se na svět zlý černý drak, který už jednou skoro zničil svět a ve velmi, velmi slabé in-game animaci natrhne kloaku hodnému vodnímu drakovi (váže se k tomu taková roztomilá pověst, kterou jste nejméně třikrát už někde četli). Nu a na mladém, narychlo pasovaném Valenovi je, aby zjistil co je s ostatními hodnými draky, proč se ten zlý černý vrátil a vlastně i může zjistit jak zachránit svět. Ostatní rytíři budou mít na starosti něco jiného. Kluk je šikula a snad si během cest rozmyslí jestli si ustřihne cop nebo začne nosit sukně. Když se pak k němu hned přidá naivní a hodná (čti – nesnesitelně otravná a charakterově plochá) elfka Euphe, zdá se, že o osudu světa a Valenovy intimní identity je jasno (Euphe má plochý jen charakter). Pokud by se vám zdálo, že jsem na příběh zlý, není tomu tak. Je nablblý, ničím nepřekvapující a když vám bude v průběhu hry předhozeno „klíčové odhalení“, máte chuť překousnout handheld. Ačkoliv byl Brave Story ve své podobě mnohem více dětský, zpracováním příběhu, emocí a všudypřítomnou ironií byl desetkrát dospělejší než dračí haše.

Dark Thundaga a smažíme...ne, špatně, tady mámě Lusces.

Jinak je Dragoneer´s Aria tradiční tahové jRPG, v němž svou družinku vedete mapkami, na nichž na vás čekají střetnutí s potvorami (vypadají jako černé oko s křidélky), při nichž se hra přepne do tahového módu, v němž používáte schopnosti a tradiční útoky ke sprovození protivníka ze světa. Pravdou je, že hra přináší několik zajímavých novot, jejichž přínos je ale jinými otravnými prvky naprosto devalvován. Systém many a energie (jedna je nabíjena druhou) je ve své složitější podobě poměrně sympatický, jenže mana se brzy ukáže velmi vzácnou bojovou komoditou a čekání na ni souboje protahuje. Pěkné je, že každý charakter má schopnost, jíž v boji ovlivňuje své kolegy. Systém krytí je ztvárněn minihrou, při níž čím více barevných bodů na rotujícím disku trefíte, tím více zranění vyblokujete. Nápad dobrý, jenže to přidává další čas k bojům. Lusces, které jsou prakticky variací na materie z Final Fantasy se i jako materie nabíjí, což znamená, že je musíte hojně užívat. Jenže po většinu času je účinnější říznout do někoho mečem než posílat kouzlo, tedy pokud nemáte lusce na vyšším levelu, což znamená zdlouhavé otlapkávání oponenta. Což samo o sobě může být nebezpečné, protože jestli v něčem Dragoneer´s Aria vyčnívá z davu, je to obtížnost soubojů. Potvory totiž v různých oblastech velmi často mají rapidně vyšší level než v předešlých a doslova si s vámi vytřou podlahu. Nezbývá vám než se vrátit zpátky a poctivě masakrovat ty, na které máte dokud se nevyexpíte. Možná se divíte co je na tom v RPG špatného. Nic, pokud...

...pokud jeden souboj netrvá od 5 minut (opravdu lehounký mač, kterých moc není) do čtvrt hodiny (většina bitek, které absolovujete). Bojové animace NEJDE přeskakovat, což je po chvíli nesnesitelné. Navíc jsou ony animace zdlouhavé a jejich opakování skutečně deptá. Když se čtvrt hodiny crcáte s dvěma monstry a na mapě vidíte, že do save pointu jich musíte sundat ještě pět skupinek, máte chuť plakat. A nemyslete si, že je oběhnete, očička s křidélky jsou chytrá a pronásledujíc vás. Pojem „stereotypní souboje“ tak získává nové dimenze. Doporučuji hrát s knihou v ruce, protože než se jeden hrdina vymáčkne, o skupině potvor nemluvě, můžete zjistit, že vrah je zahradník.

Mami, ten drak je vypelichanej, nemaj tu někde ropuchůůůů?

Pokud jste dostatečně silní na duchu a neodradí vás bez přehánění hodiny strávené stereotypní činností a neodradí vás ani vyšší obtížnost (jen se kasejte, až vás první problémovější bossové po několikaminutové nepřeskočitelné animaci zabijí v prvním kole, uvidíme kdo bude lámat tlačítka), možná proniknete i do dalších tajů hry. Je zde slušný systém tvorby předmětů, bohužel nikde není seznam, kde ingredience sehnat a tak budete po světě pobíhat s tunami harampádí doufajíc, že někdy to sestavíte. Města jsou stejná jako souboje – stereotypní. Zbrojař, alchymista atd. Všude stejné. Navíc vás, jak jste jistě uhodli nežene vpřed příběh, který je vám brzy volný, protože tušíte jak to dopadne. Graficky je hra průměrná, pokud ji nesrovnávám třeba s Crisis Core, vedle níž vypadá jako hodně chudý příbuzný. Hudba je ale příjemná a rozhodně ji musím hodnotit kladně. Ono je celkově trochu krkavčí Dragoneer´s Ariu trhat na kusy, jenže konkurence v tomto žánru na PSP není malá a i přes několik sympatických prvků převažuje spíše nuda a frustrace. Ale pokud rádi grindujete a nemáte co hrát, nebude to úplně ztracený čas. Přečtete si u toho pár knih...