Coded Arms: Contagion

Málokdo asi ví, že právě původní díl Coded Arms, který, mimochodem, neuchvátil ani naší recenzentskou pozornost, byl vůbec prvním FPS pro handheld od Sony. Být průkopníkem však znamená riziko, jehož lehce negativní dopad platí i pro Coded Arms. V podání Konami šlo o old-schoolovou záležitost s velmi jednoduchým level-designem, která vám dávala pocit něčeho už dávno zapomenutého a překonaného. Na druhou stranu se dala hra na poměry konzole velmi slušně ovládat, což nakoplo i další vývojáře a pytlík s FPS se natrhnul. Po dvou letech vývoje FPS žánru na PSP tak přicházejí vývojáři z Konami zpět a hodlají si svou reputaci vylepšit druhým dílem, nesoucím podtitul Contagion.

Matrix is everywhere…

…hlásal tvrďák Morpheus a v Konami se toho nejspíš chytli doslova. Coded Arms: Contagion se totiž odehrává ve virtuální realitě, kde se ujmete role vojáka Jacoba Granta. Podobnost s Matrixem však tkví, kromě zmíněné virtuality, také v kupě nezodpovězených otázek a všeobjímajícím nepochopení, co že se to, krucinál, vlastně děje. Už začátek hry je neurčitý, nacházíte se v tréninkovém režimu systému A.I.D.A, promlouvá k vám generálův hlas, vyzkoušíte zbraně, vystřelíte si, otevřete několik dveří… Hned v zápětí se dosti zmateně dozvídáte, že skupina vašich parťáků z týmu Bravo má někde za branami tréninkové lokace nějaké problémy a vy s tím musíte něco udělat. Z toho adrenalinu ale buší srdce, co říkáte? Nebuší, aha.

Hlavním kamenem úrazu je naprosté selhání všech snah vtáhnout hráče do děje. Grant dostává prostřednictvím generála stále méně informací a pokynů, samotná postava vojáka se na ději hry podílí jen souhlasy s rozkazy a celkově atmosféra působí značně ploše. Nic na tom nemění ani počet úrovní, kterých je ve hře šťastných 13. Pravda, alespoň počtem nepřátel a obtížností hra v závěru trochu graduje, s tituly se skutečnou atmosférou se však Contagion doopravdy srovnat nedá.

Všechno špatně?

Jestli v Konami sázeli na to, že jednu zpackanou složku hry nahradí jinou, lepší, ve výsledku se lehce přepočítali. Tiskové zprávy totiž byly plné superlativů na konto ještě lepšího ovládání, než v případě prvního dílu, ovšem možnost navolit si zaměřování na analog s chůzí pomocí XO∆ a naopak, je po dvou letech považována za standard. Nenaplnění slibů pokračuje i v rovině level-designu, kde vývojáře podezřívám z CTRL+C CTRL+V komba. Nejen ze začátku si budete připadat jako ve filmu Kostka, kdy se za dalšími dveřmi nachází z 90% to samé, co v místnosti, kterou právě opouštíte. Jen někdy budete muset použít výtah, rozstřelit nějakou tu bednu, všimnout si do očí bijícího postavení několika výbušných barelů u zdi, v níž nejsou vybourány dveře a tak dále.

Nicméně, najdou se i náznaky světlých míst, mezi které patří například nutnost čas od času hacknout systém na otevírání dveří nebo ovládání automatického kanónu. Samotný proces nabourávání se do systému funguje tak, že musíte z řady čísel vpravo najít jedno, které se nachází na levé straně, čímž se dostanete o řádek níže a stále dál. Vše je navíc ohraničeno časovým limitem se dvěma extrémy – na první, tedy nejlehčí úroveň obtížnosti hry je pokaždé zbytečně dlouhý, na nejtěžší úroveň pak nepřiměřeně krátký. Druhou věcí je upgrade vašich zbraní, potažmo vybavení jako celku, který probíhá na základě sebraných upgrade bodů, jež se povalují po lokacích. Z mého pohledu je možnost vylepšení například kapacity zásobníku, přesnosti a rychlosti střelby, nebo navýšení zdraví tím nejzajímavějším, co Contagion nabízí, bohužel však dopad vylepšení není v bitvě tolik znát.

Hm, asi ano

Ono je to ale v podstatě jedno, protože díky přítomnosti volby automatického zaměřování projdete hru prakticky poslepu. Naopak, bez automatického zaměřování by vám nestačily ani oči čtyři - kvůli pomalému scrollu netrefíte za chůze či běhu ani vrata od stodoly. A právě proto je i online multiplayer, v němž nastavení automatického zaměřování chybí, vpravdě nehratelnou záležitostí. Nezáleží tedy ani na tom, že dostanete do ruky poměrně solidní arzenál zbraní, zahrnujících vše od pistolky po sniperku, ani že nepřátel je hned několik druhů, boj není zábavou ani pro otrlé. Celou situaci tak zachraňuje alespoň pěkné grafické zpracování, které se i v nudných kulisách Contagion dokáže (zejména při výbuších) lesknout.

Shrneme-li to na jednu hromádku, pokud doopravdy prahnete po kvalitním FPS pro váš handheld, Coded Arms: Contagion nejspíš nebude volbou číslo 1. Z pohledu hráče jde o nudnou, nezáživnou záležitost, která nenabízí nic nového a bohužel ani to staré nefunguje tak, jak by mělo.